Mech.

Adolf Heyduk

Ať jdu tam anebo sem, k dědině či k městu, napořád stín za stínem zaléhá mi cestu; ve dne, v noci – naschvál snad – stále vždy a stejno kráčí se mnou v před i v zad tajemné to hejno. Jen když v mech si uléhám, menší se a krátí; proto mech rád nad vše mám, když jej slunce zlatí. Tož až stíny v šíř i v dál v noc se věčnou stekou, uhostím se jako král v mechu rakev měkkou. –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

567. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DVĚ PÍSNĚ (Karel Václav Rais)
  2. NOC V KIŠKUNDOROŽMĚ (Stanislav Kostka Neumann)
  3. DOMOV (Božena Benešová)
  4. OHLASY NEJNOVĚJŠÍ POESIE ČESKÉ (Jaroslav Vrchlický)
  5. Na vsi v neděli odpoledne. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Setkání. (Jaroslav Vrchlický)
  7. DOBRODRUH (František Gellner)
  8. Sonet v jeseni. (Jaroslav Vrchlický)
  9. V HLUBINÁCH LESA. (Antonín Klášterský)
  10. NA KRAJI LESA. (Antonín Klášterský)