báseň bez názvu

Prokop Bodlák

I.
Ta naše škola, vědy chrám, v níž světlo rozsévati mám, zle chudinka je schátralá, dřevěná, celá zvětralá. Sehnuta je jak stařenka, dlaní bys zastřel okénka; stařenka někdy vzpřímena, škola má stále schýlena. Mně bolno hleděť na střechu, když fouká to jak ze měchu tím strouchnivělým šindelem, jehož jsem strážným andělem. [23] Než vstoupil jsem v širý svět, dřel, mořil jsem se tolik let, těše se mile nocí, dnem, dítek že budu pastýřem. Již pasu ovce, beránky, ze své jich pojím studánky; krmím je travou umění, všelijak solím učení. Že rozum, mysl zdravou mám, tomu se, věru, divím sám; že pastýřem jsem, slovně vzali a v pastušce mi bydleť dali. 24 II.
Preperie, preperie ó vzpomínko milá – již odlétla ze tvých síní chasa ušlechtilá. Po tvých síních čilé hlasy, hlučná hudba, zpěvy, co však zpěvák při tom zkusil – o tom nikdo neví! Mnoho, mnoho čekatelé zkusili běd, žalů, často zvuky pojily se z hladu a z pedálů. 25 III.
Bývávaly, bývávaly jiné, jiné časy, když učitel chodil s bandou a dělával basy. Na housle když spustil skočnou a s ním celá banda, každý blahem zavýsknul si – roztomilá švanda. Mládenci si poskočili, dívčice se smály, starým dobrým pantatíkům nohy jenjen hrály. Učitele s bandou jeho staří, mladí ctili, housle jeho, kam jen přišly, všude potěšily. 26 Zlata, stříbra po musice byly plny kasy, bývaly to pro kantora přec jen zlaté časy. IV.
Mladé děti, čilá chasa, plná života – přehořkých chvil připravuje divá holota. Odvážlivě, beze strachu hledí do očí, a co tropí, když učitel jen se otočí! 27 Jindy, když jim starý kantor záda pohladil, rákoskou jim každý kousek notně osladil; za to mu pak v skroušenosti ruce zlíbali, všecken rešpekt před kantorem kluci mívali. Teď učitel v stálém strachu o to musí dbáť, aby se naň od mládeže nestal atentát. 28 V.
Vyfintěný kdysi hejsek tupil učitele, vznešený že stav je jeho, že prý učí – tele. Svatá pravda, z mnohých telat tvoří škola lidi, šťasten, šťasten ten učitel, jenž zdar práce vidí. Blaze tomu, věřte pane, jemuž chov se zdařil – litovať však musím toho, vámi kdo čas mařil. 29 VI.
Písničky mé, písničky, vy družky v trudných chvílích, již po školách vás posýlám, po novějších i shnilých. Kollegy mé navštivte, ne starší jen, i mladší, ti neznají psot bývalých, jich život mnohem sladší. Starší, ti vám uvěří, potřesou vážně hlavou, těm mladším aspoň připravte příjemnou chvilku smavou. 30 Písničky mé, písničky, vy družky v trudných chvílích, již po školách vás posýlám, po novějších i shnilých. E: lk + lp; 2002 31
Básně v knize Trny:
  1. Proslov.
  2. I. Přišli mnozí velcí páni,
  3. II. Hancům nové české školy
  4. III. Memorandum.
  5. IV. Sype se to na nás špíny
  6. V. Nechte flausů, nechte křiku,
  7. VI. Kopal kope jako dřív,
  8. VII. Pane Petře Kopřivo,
  9. VIII. Ale, ale – Jene svatý,
  10. IX. „Škola vinna téhle zkázy!“
  11. X. Pobudů a vražedníků
  12. XI. Dneska kapku chvály,
  13. XII. „Čechu“.
  14. XIII. My Vám ruky podávali,
  15. XIV. Zapomenem křivd a hany,
  16. XV. Vzdech.
  17. Obrancům.
  18. Zbožný vzdech.
  19. I. My jsme my a já jsem rek –
  20. II. Co nám nejde pod vousy,
  21. „Besedě Učitelské“.
  22. „Škola a život“.
  23. „Komenskému“.
  24. „České škole“.
  25. „Učitelským Listům“.
  26. „Paedagogiu“ a Dru. Lindnerovi.
  27. „Národním Listům“.
  28. „Ústřední jednotě“.
  29. Inspektorům.
  30. I. Proč nedají do konkursu
  31. II. Méně řeči, více činů
  32. „Budčím“ a „Komenským“.
  33. Nebožtíku J. K. Škodovi.
  34. J. Waltrovi.
  35. P. Fr. Douchovi.
  36. Dru. Riegrovi.
  37. Karlu Adámkovi.
  38. J. Lepařovi.
  39. J. Wünschovi.
  40. Panu H.
  41. „Řídicím“.
  42. I. Co pak na tom, že nosíte
  43. II. Vy nám, zlaté panenky,
  44. Na Žižkov.
  45. Kamarádským kritikům.
  46. Mlado – staro?
  47. I. Jenom hezky k dvěma stranám,
  48. II. Hus byl Hus a Žižka Žižka,
  49. Jistým pánům.
  50. I. Vzhůru hlavy, bez přetvářky
  51. II. Vlastenecké školy máme –
  52. III. Srdce k srdci, hlavu k hlavě,
  53. báseň bez názvu