Oráč.

Adolf Heyduk

Ký oheň u Závořic šlehá z té vodní tůně tam i sem, že vlna syčí, roste, lehá a znova hoří plamenem? Hle, rudým ořem vlna pne se, pluh žhavý někdo z tůně nese a vpřáhá se. V ráz za ním skočí dav příšerný a bičem točí! To pluhem, místo oře, pán Závořický oře! Hned v před, hned nazpět pána shání druž příšerná; ký strašný zjev! hle, v každou brázdu při orání svou oráč zaorává krev; čím více vzpírá se a psotí, tím rychleji se brázdy hrotí; tím více krve do nich tryská, čím družina hloub rádlo stiská; až po pás v tůň se boře pán Závořický oře. „Jen orej chutě,“ znějí ryky, „ty vody naše slzy jsou, dřív orával jsi robotníky, teď orání ti odplatou. Jen chutě! V kleče zatni nehty a překonej vod zhoubné klechty; včil chlap jsi ty a my jsme páni, tož zaoř naše proklínání!“ A duši ku pokoře pán Závořický oře. Zas rudě zakmital se v šeře pán Závořický, v jařmu vaz, za brázdou brázdu pluhem béře, hned k souvrati, hned nazpět zas; prut za prutem, kde oral, hoří, leč sotva zkypřen, v tůn se boří; a kletec, jako přístroj z kovu, vždy starou práci koná znovu – a zas a zas se moře, pán Závořický oře. Čím dílo ku konci víc spěchá, tím větší řeřavý je pluh, a za oráčem družstvo jechá, by v děsné práci neutuch’; však neustál a neustane, pot žhavý v rudé brázdy kane; druž černá postáti mu nedá, a kles’-li, ranami ho zvedá; hůř nežli v tuhém svoře pán Závořický oře. Tak v každé noci tmě i šeru ten oráčův jest kletý chvat, leč do půlnočních hodin věru vod pláně nelze přeorat; vždy bedně schvácen marnou prací v tůň oráč příšerný se vrací, s ním děsná četa, kleč i pluh... Kdy vykoná as, to ví Bůh! kdy zbaven bude hoře? – – Pán Závořický oře!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

395. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  2. Před deštěm. (Jaroslav Vrchlický)
  3. CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ. (Jan Opolský)
  4. NEŽ SLUNCE ZAPADLO. (František Serafínský Procházka)
  5. TROCNOVSKÉ ŽNĚ. (František Táborský)
  6. SKŘIVANI NA ARKONĚ (František Serafínský Procházka)
  7. Klasy. (Eliška Krásnohorská)
  8. OBROZENÍ. (Antonín Sova)
  9. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  10. Duma. (Ferdinand Tomek)