V parku.

Adolf Heyduk

Parkem prohání se chasa mladá, střemchy květ jí v rusé vlasy padá, s hlavy dolů pod nožky jí prší – ze rtů smích a z očí jiskry srší. Děvuška, jež po cestičce kráčí, to můj svět, jenž Bůh mi žehnat’ ráčí, s čela stírá vlásky jako z lenu – tak jsem nejprv spatřil též svou ženu. Hlavičku má jako makovičku, rtík se chví a ruměn plane v líčku, všecko křičí, ona s ptáků směsí moji jarní píseň cukruje si.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

545. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LI. V rozkošném bylo to parku, (Adolf Heyduk)
  2. Běla. (Milota Zdirad Polák)
  3. Na travičku, na rosičku... (Růžena Jesenská)
  4. III. Jdu parkem. (Adolf Heyduk)
  5. Píseň. (Svatopluk Čech)
  6. FIJALY. (Josef Merhaut)
  7. Nevěsta a žena. (Adolf Heyduk)
  8. VIII. STARÝ ZAHRADNÍK. (František Ladislav Čelakovský)
  9. XXV. Bloudila v hájů sklepení, (Vítězslav Hálek)
  10. DÍVKA V ZAHRADĚ (Karel Dostál-Lutinov)