Ó hleďte jen tu věčnou tajemnici,

Adolf Heyduk

Ó hleďte jen tu věčnou tajemnici, jak v hustý závoj skrývá svoje čelo, bud z jara to, kdy vše se rozzvučelo, bud za mrazu, kdy tuhnou slzy v líci. Kdo může o tvé lásce k lidem říci? Vždyť pod roušku ti oko nehledělo! Jen k umírání dala jsi nám tělo, jen k nedůvěře klenbu s šedou kšticí. Lež necháváš i blbstva nesečtena o podstatě své věstit nic než bajky a smrt nám dáváš svrchem všeho věna! Jdem život píti mroucími rty sajky, však místo zdroje kyne nám jen pěna jak krůpěj kalu ptáku u kolajky.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

907. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Josef Holý)
  2. V HOŘI BEZMOCNÉM (Božena Benešová)
  3. Sonet o hádance života. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Požívání Boha (Xaver Dvořák)
  5. TROJJEDINÝ (Xaver Dvořák)
  6. Člověk přírodě. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Láska a smrt. (Jaroslav Vrchlický)
  8. II. (Josef Kubelka)
  9. JDA KOLEM HROBU NEZNÁMÉHO ČLOVĚKA. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Ó, NEHREJ... (František Cajthaml-Liberté)