Kdož sáhnout může v opratě tvých koní,

Adolf Heyduk

Kdož sáhnout může v opratě tvých koní, již věčně ubíhají bez zastávky přes moře pláň, jež bez mostu a lávky, i přes mraky, z nichž vláha řek se roní? za tvým vozem bleskové se honí, křičí orlové, plaché kavky, vše jedno ti a duby jako travky, když povelíš, v prach svoje hlavy skloní. A člověk též; chvěje se, sténá, svým tělem z vůle tvé ti cestu dláždí, leč dráha, ta přec není uježděná! Tvůj slunný úsměv k polibkům sic dráždí, leč ňadra tvá jsou jedem naplněna a ruka tvá když hladí, v jednom vraždí.

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

258. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. AUSTRIA čili VÁLKY ZAČÁTEK A PRŮBĚH. (Josef Svatopluk Machar)
  2. Z ULICE (František Šimeček)
  3. LÉTO V MĚSTĚ. (Antonín Klášterský)
  4. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  5. MDLOBA. (Louis Křikava)
  6. Nad knihou písní Aristida Bruanta: Dans la rue. (Emanuel z Čenkova)
  7. 618. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  8. BIČ. (J. B. Polom)
  9. Orloj. (Jaroslav Vrchlický)
  10. INSOMNIA. (Antonín Klášterský)