Lesu.

Adolf Heyduk

Zadumaný lese, druhu mého snění, potěš chorou duši v těžkém roztesknění; zpívej vroucí písně, hovoř snivé báje, nes mé srdce k růžím ztraceného ráje. K růžím purpurovým, ne k těm černým znova... Žel, už černy všecky! Žádna purpurová! Žel, už černy všecky; zkvetlyť mezi hroby, purpurové už mi srdce neozdobí! Ach to srdce moje těžké žaly rují; bolest rozkacená roste v něm a bují; těžkým vlády žezlem krutě duši tepe, kéž už po všem všudy, bylo by mi lépe!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

49. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IMMORTELLY. (Emanuel z Čenkova)
  2. Mé písně. (Josef Kuchař)
  3. 1. Tichý tis nad růži stíny sklání (Karel Hynek Mácha)
  4. Doslov. (Adolf Heyduk)
  5. BEZ PÍSNÍ. (Adolf Brabec)
  6. Růže. (Anna Simerská)
  7. Jednu kytku... (Růžena Jesenská)
  8. Bláhová láska. (Josef František Karas)
  9. Všude píseň! (Adolf Heyduk)
  10. UŽ DÁVNO... (Bohuslav Květ)