Dar úkoje.

Adolf Heyduk

Srdce mi puká, čelo se mi trhá, balvany smutku život na mne vrhá, pod jejich tíží mdlá mi klesá noha, a zhynul bych, kdy v rozželené hrudi již nebylo by písně, jež mne budí a rosou svítá z utrpení mnoha: dar vševládného Boha. Ó, písni má, ty uplakané dítě, jež žití mé do zlaté chytáš sítě jak motýle, by neunik’ ti v dáli, buď při mně již, vždyť na tom světě celém jen tebou soucitně si rakev stelem, když jiní, nechať na výsluní stáli, lhostejně zapadali.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

258. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Norny. (Julius Zeyer)
  2. Žaly nevěstiny. (Jaroslav Tichý)
  3. XIII. Zem, sotva ji sluníčko ohřeje, (Jan Neruda)
  4. Píseň kolovratu. (Karel Babánek)
  5. LÁSKA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Tu nad mým ložem zapomenut visí, (Xaver Dvořák)
  7. Aj, chcete, abych s vámi žil (Jiljí Vratislav Jahn)
  8. Označení smrti. (František Ladislav Čelakovský)
  9. ČARODĚJKA. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Krásná Vasilisa. (Vilém Ambrož)