Večer.

Adolf Heyduk

Den pouť svou vykonal a mře a hasne. Ó, jaké jest to umírání krásné, kdy v růžovitou náruč hlava klesne a s krásy políbením tiše sesne! Hle, zlatoskvoucí slunce zář ve probledlou mu zírá tvář, a nad čelem mu stojí hvězdy jasné! Ach, ze světa v ty nebes tajné říše přál bych si též juž odejíti tiše, jen kdyby vlast mne v milou náruč vzala a na čelo mně políbení dala a památku mi přála svou, jí hvězdou býti nad hlavou a věčným pozdravem jí svítit s výše!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

847. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Loučení. (František Chládek)
  2. Když své dítě nosím. (Adolf Heyduk)
  3. 202. Jako luzní snové, (Eduard Just)
  4. MY NESMÍME BÝT DLOUHO ŠTASTNI! (Jaroslav Vrchlický)
  5. 34. Ober sobě druhdy závěť tichou (František Sušil)
  6. Nechoď! (Adolf Heyduk)
  7. Libín na Miru. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  8. Upřímnost. (Vojtěch Nejedlý)
  9. PASTEL (Vladimír Frída)
  10. Vzhůru! (Václav Antonín Crha)