Loretánské zvonky.

Adolf Heyduk

Smutno, chmurno v povltavském kraji; vlaštovice houfně odlétají, bojíce se podzimního chladu, k jihu táhnou z Hradčan k Vyšehradu. Cítím náhle, jak mi chladnou líce... ach, to nejsou družné vlaštovice slétající z Letné svěžích sklonků, to jsou zvuky loretánských zvonků. Snášejíť se v podvečerní dobu, drahý Jene, tiše k Tvému hrobu, by Ti, kde jsme v posled s Tebou stáli, sladkou kolébavku zavzdychaly. Loretánské zvonky smutně zvoní, a má hlava na ňadra se kloní; vzpomnělť na Tebe jsem, Jene milý, a mé srdce jako dítě kvílí. Když jich hlasy ondy v hruď nám tryskly, němě s druhem druh jsme ruce tiskli, a ty, na mne upíraje zraky, děls: „Slyš, pějí lidu, pějme taky. Moje máti v podvečerním čase anděl páně při nich modlila se, o kéž česká údolí i stráně věčně věkův chrání anděl Páně!“ Šťastnější jsem, milý Jene, byl, než jsi v rakev hlavu položil, a svůj ret když tvým jsem zžehl rtem, jásal jsem, že též jsem básníkem. Když jsi políbil mě v bledý ret, vystih’ jsi mé duše ptačí vzlet; „Snivý hochu,“ děl’s, „znám duši tvou, víc než člověkem jsi poetou. Střízlivěji na plachý hleď svět, nechceš-li zlým klamem sšedivět a být loutkou zjevů přeludných; člověkem být, vrch buď tužeb tvých! –“ Vše to tam, už kloní se můj den, z chorých ňader vzlétá trpký sten: Snadněj v rakev složí hlavu svou, kdo víc člověkem než poetou!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

516. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  2. Písni. (Adolf Brabec)
  3. NA VALČÍK Z ,EUGENIJE ONĚGINA’: (Roman Hašek)
  4. XVIII. Oh! jak rád si vycházím v noci stín (Gustav Pfleger Moravský)
  5. Má poesie. (Otakar Mokrý)
  6. Až do houštin temnošera (Adolf Heyduk)
  7. MĚJ MNE RÁD! (Josef Lukavský)
  8. Melodie. (Josef Kuchař)
  9. Krise pochyb. (Julius Alois Koráb)
  10. NA VLNÁCH (Josef Holý)