V podzimní den.

Adolf Heyduk

Jak chorý poutník s poraněnou nohou v houšť lesa podzimní se vkrádal den, kde jarem líbán ondy chvíli mnohou jsem s ptáky v píseň tkal své duše sen; tak smutný byl, tak tichý byl, vzdech z hloubky ňader jeho zazněl jen, když skráň mi pohladil. V tvář hleděl jsem mu plachým okem spáče a v duši chvěl jsem se a též jsem vzdech’, vždyť zřel jsem houštěmi, jak listím pláče a rudě třísní chvějící se mech, list každý, vzkaz: Je čas, je čas, být hotov na poslední cestu všech... A mně slz pramen vytryskl zpod řas.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

357. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JARNÍ SEN. (Antonín Klášterský)
  2. LXXXIV. Jarní noc (Adolf Heyduk)
  3. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  4. Mrtvé lásce. (Josef Pachmayer)
  5. Melodie. (Josef Kuchař)
  6. BLÁHOVÁ PÍSEŇ. (Jan Červenka)
  7. PO LETECH. (Ludvík Lošťák)
  8. Písni. (Adolf Brabec)
  9. Jednou, až v šeru předpeklí (Jiřík Luděk Moravský)
  10. V lese. (Ladislav Quis)