Z vlastních dveří.

Adolf Heyduk

Vše sivo kolem, mraky temně šedé jdou v dál a šíř, svou družku zimu podzim k hodu vede, a jiní jemnou pýř jim na svatební cestu sypou mraky – ach, nejen jim; mně taky! Zapadlo všecko, srdce mé i hlava, v hruď dech’ mi chlad; poslední kvítí duše opadává, a přes noc snad krev žití rozkazu se vzdorně zpeří – a z vlastních musím dveří.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

250. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duma zimní noci. (Adolf Heyduk)
  2. SEŠEŘENÍ. (Roman Hašek)
  3. ADVESPERASCIT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. Zapomenout. (Bohdan Kaminský)
  5. SVATVEČER. (František Taufer)
  6. JDE PODZIM DUŠÍ MOU... (Bohdan Kaminský)
  7. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  8. KAŠTANOVÁ ALEJ V ZÁŘIJOVÉM POLEDNI (Božena Benešová)
  9. NÁVRAT DOMŮ. (Emanuel z Čenkova)
  10. RUCE TICHA (Antonín Sova)