VZPOMÍNKA.

Adolf Bogner

VZPOMÍNKA.
Pověz mi, ženuško, jak se ti líbím, – už nejsem takovýmtakovým, jakým jsem býval. Když si tak vzpomenu, vždycky se stydím, co jsem ti za hloupé písničky zpíval. Vždy jsem ti sliboval, že budeš paní, že ti dám služebnou, že budeš nad ni. Že budeš poroučet, rozkazy dávat, že budeš v hebounkých peřinkách spávat. Zatím však dřeme se dnem, nocí oba, při tom nás sužují hlad, zimy zloba – Zlačnělých žaludků písně nám hudou, z večera líháme na pelesť chudou. 27 Pověz mi, ženuško, máš-li mě ráda, vždyť já jsem netušil, co osud spřádá. 28