PRÁCI.

PRÁCI. (ADOLFU RACKOVI.)
Jsi ctěna jako bohyně! – a – pověz, kdo tě ctí?!! Ti, z nichž naděláš obryně a obry – – pouze ti! Do zlata by tě vsadit dal, tak onen má tě rád, jenž z tebe skvělý prospěch vzal a vybudoval hrad! Však ty jsi také prokleta! Víš, kdo tě proklíná??? mnohá, věř – tohoto světa žebrácká rodina. Tam stařec kráčí! Volej jej! Jde dál, – vzala’s mu sluch! Tam opět pán, nuž zavolej! Hle, dlí v něm pýchy duch! Tam žena tebou sedřená šíj skládá v kostnou dlaň, a jinde ruka šetřená kvetoucí hladí skráň. 33 Tak činíš pány – žebráky, pány ke stolu zveš – a ony chudé mrzáky –? – s těmi se pouze rveš! Čest dá ti, kdo od tebe bral slastí zde na světě, však kdo se s tebou zabýval – ten mnohý proklel tě! 34