Měl něhu jejich kroků...
Měl něhu jejich kroků a teplo jejich těl,
měl karmín jejich retů a feniklový pel,
když teprv pozdě k ránu vál přes můj Archipel.
U parku za večera je stihl v kruhu stát,
a známou jakous píseň na flétny teskně hrát –
hrály tak tiše, dlouze a bílý měly šat.
Pak zřel je tancující do parku zacházet...
Ač do rána je čekal – přec nevyšly již zpět –
když měsíc nad park vyšel, kdes v dálce začly pět...
Měl něhu jejich kroků a teplo jejich těl,
když teprv pozdě k ránu vál přes můj Archipel,
kdy měsíc dlouho chvěl se, než do vln zacházel.
29