Podvyšehradská hlubina.

Šebestián Hněvkovský

Osud temný pod Vyšehradem Sídlí: veslujícím hrozí tůně. Žehnejme se, když tam pojedem. Vltava tam mnohé chová v lůně, Pod vodou prý zelený pán Kouzedlně usnovaný stán. Ctibora a Slavku, sličnou choť, Vnadívalo toto položení, Nosívala to dvé hbytá loď, Nacházelo v plavbě opojení; Na se i často houpalo, Někdy byloby se skoupalo. Chodí po břehu si pospolu; Větřík od Zbraslavi libě věje; Praví ženich: „Plujme k Podolu; Ve křovinách hejno ptactva pěje, Vnadí nás tam květem sněžný břeh, Odtamtud nám vane vonný dech.“ Vstoupili v loď; v plutí milostné Písně pěli, všecko při nich křálo. Prchaly jim doby radostné, Nebo dvé to láskou vroucí plálo. Vděčně obrací se ku Praze, Jeví, jak jim v srdci přeblaze. Druh : „Zhledni, na skalí kdo ční? Posílá ti políbení rukou, Líce se ti podezřele rdí; Vzteklost se mne mocní, zajdu mukou.“ Děva praví: „Jen ho šílit nech! Tvou jsem věčně, nenávidím všech! Kam to pluješ, tam co Libuše Mnohé shladit dala, k strašné skále? Dlí tam vodník!“ – druh: „Miluše, Hle, jak dává znamení ti stále; Skončit se to musí, radš chci sjít, Nežli takto stále v strastech žít.“ ta: „Přestaň šílit! Vichr prach Na silnici do kotouče zdvihá; Blíží se sem, klíčí tu strach. Dej se rychle v levo, tamto číhá Na nás zhouba jistě patrná, Kocábka jest naše chatrná!“ Odvece druh: „Neděsí vír, Tenť již s naší lodí sem tam zmítá, Přestane v srdci hrýzti štír; Mysl tu dobu vroucně vítá.“ Řeka rozvášněná celá vře, Děva poděšená strachy mře. Když tak kolotá se sem tam loď, Děva ztratíc váhu, v mok se vrhla. Druh předc zachovat chtě skvělou choť, Sápe po ; ta ho s sebou strhla. S živly zápasí tu; křičí lid: Pomoc! pomoc!“ Nemohzniknout skyt. Nebyl k nalezení nikde sok. V vášnivosti nelez v nebezpečí, Sic jsi ztracen, zlý duch ouklad ok Tenkráte pak nejjistěji léčí. Jeví lidstvo pro podnes žel, Že je jiný osud potkat měl. Rozpráví se, že se v noci zpěv Děvin s skály slýchá za měsíce, Že jest bledá, že schází krev, Trudnost že tu jeví její líce, Pak že koná se skaliny skok: Žblunk! v tom že ji zhltí chladný mok.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 3 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

pozůstávat, ženstvo, vnadit, faust, podniknutí, skvělost, vězet, jevit, sličnost, faustus

50. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Koupání. (Šebestián Hněvkovský)
  2. 13. Dopěv. (Beneš Metod Kulda)
  3. Výstraha. (Šebestián Hněvkovský)
  4. báseň bez názvu (Šebestián Hněvkovský)
  5. báseň bez názvu (Šebestián Hněvkovský)
  6. Smrt. (František Alexandr Rokos)
  7. Založení kláštera Vyšebrodského. (Jan z Hvězdy)
  8. 19. Sotvy že se smělší opováží (Jan Kollár)
  9. Oda IV. z knihy I. (Šebestián Hněvkovský)
  10. Bouře lásky. (Šebestián Hněvkovský)