A dutek švih: my musili se smát,

Josef Holý

A dutek švih: my musili se smát, nám těžká hlava klesla v mokro skal, kde žába nocleh s námi sdílela. My neslyšeli v poli skřivana! Když výskal, jásal, my slyšeli kvil, my oči zvednout k modré obloze a k slunci přímo hlednout báti se. Nám slunce bylo drakem hltavým, a obloha ha! peklem hrozila, jež pohřbít chtělo nás – ó Bože, uslyš nás! – – „bůh“ mlčel.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

ha, bula, hala, lomikar, dědek, čertí, chám, máma, sou, rebel

32. báseň z celkových 236

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Boží muka. (Antonín Klášterský)
  2. Na Trhanově. (Herma Pilbauerová)
  3. VELÍŠSKÉ MELODIE. (Irma Geisslová)
  4. BLÁZNIVÝ MILÝ (Jiří Mahen)
  5. V NOCI. (Antonín Klášterský)
  6. Zvíčera. (Antonín Klášterský)
  7. ÚVODEM (Jiří Mahen)
  8. PODRUHOVA MSTA (Rudolf Illový)
  9. Pohřeb. (Antonín Klášterský)
  10. MODLIDBA. (Jan Psohlavý)