HOŘE

Josef Holý

Úsměv dne mi zapad‘ v černá mračna. Těžké stíny noci kolem běsní, pokrývají tvrdou cestu lesní. Přede mnou jde Hrůza krvelačná. Soucitně les šeptá staré báje o sladkostech vylhaného ráje, zapomnění v kráse, v práci, v dění duby hlaholí mi v burácení, skromně zelený mně zpívá keř: ztlač se k zemi, žij a klidně věř. A mám prsa drsně rozsápána, od početí matka k ráně rána, dusné, volně vlekoucí se dumy v mlhách šílenosti hlavu mámí, srdce moje kameny a rumy zatlučeno do hluboké jámy. Klamné cáry nebeského šatu, Tvůrcem kostře navěšené v chvatu, bídné ještě zbyly na člověku. V paseku se širou truchle vleku, meluzina hvízdá, kvete vřes. Na pařezu shnilém sedí pes. Zhublý, prašivý sem zírá kradí, v potřísněné tlamě vzteklí hadi, v žalu bez konce a v nářku moři oči jeho věčným hořem hoří. Táhle zavyl úpěnlivým lkaním. Zvolna míjím ho a hledím za ním. Pohnul se a s trapných snů mých tíží za mnou lísavě se cestou plíží. Jde mi v patách v hory, bory, stráně, občas zastaví se, vyje k nebi, písní jeho nové ostré hřeby v lebku zatlouká mi anděl Páně. Neúmorný polem, vesnicemi provází mě družně po vší zemi, v spánku na hruď klade čenich zticha, jedovatým hořem v snění dýchá, hltá vzněty rozjitřené hrudi, krvavýma očima mě budí, něžné vzpomínky mé třísní kalem, vidiny mé čárné trýzní žalem, toulavého v ducha temné houšti dál a dál mě žene světa pouští. Zoufalství a útrap neklid plný, smrti stesk mě vrhá v dravé vlny, marně – pes mi na hřbet skočí hbitě, na břeh vynese mne okamžitě, ruku líže mi i ztuhlé rámě, dívá se jak milý člověk na mě. Dávno zbytek těla v zemi hnije, dávno rozum, cit a vůle shnily. Na mém hrobě do krajiny vyje, v mojich dětech ještě Hoře kvílí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

149. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Stará viola. (Antonín Sova)
  2. Les to ví. (Růžena Jesenská)
  3. MODERNÍMU PARIOVI. (Antonín Macek)
  4. Pohádka o rusalce. (Rudolf Pokorný)
  5. U jezera v lese. (Vincenc Furch)
  6. Duše v zpěvu. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Z MELODIÍ SMUTKU (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. PROPAST. (Josef Holý)
  9. PRAŽSKÉ NOCI! (Jaroslav Vrchlický)
  10. 3. Nad lesy když usne večer, (Josef Kuchař)