II. PIANISTKA.

Jaromír Borecký

II.
PIANISTKA.
Má kolem hlavy celou aureolu, tož družky žertem zvou ji vlasaticí, a také tak se kmitne na ulici vždy s cudnou plachostí, jen v mysli školu. Jí z podvědomých, snivých dívčích bolů cos v úbělově znylém zbylo líci; mníš smutečnici vidět mramor stříci, kam k pohřebinám staví snů svých ollu. Leč nemysli, že zná jen lkáti marně, zrak pomněnkový klopíc, tlumit žáry, ramenou lilje spínat k nebi kárně. Když vášně trysknou, v nitru do nadšení a lásky k umění se vše v ní změní. Tu pod rukou v strž vzkypí tónů vary. 20

Kniha Pršely růže... (1920)
Autor Jaromír Borecký