NÁŠ BASAŘ.

Vítězslav Hálek

Zabručel basař na struny a svolal všecku chasu – „Nemyslete, že od mládí již tady hraju basu. Na rynku hudbu verbujou, a hned mi dali čapku; tam buben, housle, piva dost, to teklo jak po žlábku. Však scházela jim píšťala, by hudba šla dle noty, já nafouk’ tvář, a skákali, div neztratili boty. My kudy táhli do města, tam zůstalo vše státi, a ať si bubny spustily – píšťalu bylo znáti. My kudy táhli vesnicí, již chasa po nás pásla, kdy já však vytáh’ píšťalu, ves na mne se jen třásla. A děvčat vždy co komárů: tu bzučely, tu štíply, já pískal, dokud stačil dech, ty všecky na mne líply. Tu přišla s výše ordonanc, že táhnout máme k boji, zazněly trouby, prim i bas, a už jsme byli svoji. My táhnem. Nepřítel co mrak a jako bouřka ryčí; čert vynašel ten lijavec, že z něho koule fičí. A nastal u nás boží soud, lid padal jako morem, bombardon již nám vale dal a tambor ležel horem. Již všecka šarže pobita, ten tam fagot i plechy, náš vůdce lomí rukama – jeť ztracen, bez útěchy. V tom zpomenu na naši čest, na přísahu a krále: já do ní fouk’, já na ni písk’ – a vše se hnulo dále. Nepřítel v zmatku, na ně my, on pustil zbraň a prchá, u boha pardon jedině – my vítr, kdy slámu drchá. My stanem tu co vítězi, armáda celá v pláči, a vůdce, ten mne objímá, co rameno mu stačí. Tak v pokoji, tak ve válce mou pištku bylo znáti, a kdyby dnes mi stačil dech, jej neznám, kdo mne zvrátí.“ Ach, ouvej, škoda píšťaly, že více nezazvučí; mladí to po něm neznají, a staří, ti jen bručí. Však od jakživa bývalo a bude do všech časů, že mladý píská klarinet a starý řeže basu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

basa, klarinet, housle, cimbál, smyčec, muzika, bas, šumař, hudec, nota

21. báseň z celkových 273

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VALAŠKÁ MUZIKA (Petr Křička)
  2. Šumaři. (Karel Alois Vinařický)
  3. V hospodě. (Ervín Špindler)
  4. VII. Causerie o Sudu módy. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Smavé žití. (Irma Geisslová)
  6. ČESKÝ MASOPUST. (Augustin Eugen Mužík)
  7. MŮJ OSUD (Josef Svatopluk Machar)
  8. Šumný primáš. (Adolf Heyduk)
  9. PRAVDY (František Gellner)
  10. Zlatá hodinka. (Rudolf Pokorný)