X. Věst lítla světem dalekým

Vítězslav Hálek

Věst lítla světem dalekým a dosud v ústech žije: kdes plamen hoří v ssutinách a v něm se poklad kryje. Nuž já se vydám na cestu! Mne sen i bdění moří, mé blaho – to se zřítilo, a srdce žalem hoří. A prsa křížem požehnav, jsem vzal, co tam se kryje: mé srdce bylo diamant, Ty u něho co zmije.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

432. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Klenot. (Adolf Heyduk)
  2. Z perlové šňůrky. (Václav Šolc)
  3. BLÍN. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. Sloky. (Jaroslav Vrchlický)
  5. báseň bez názvu (Alois Vojtěch Šmilovský)
  6. Slunce mi zhaslo... (Adolf Heyduk)
  7. Dívce na Visle. (Antal Stašek)
  8. Slza v rozloučení. (Augustin Eugen Mužík)
  9. Jdou postavy mou truchlou duší... (Adolf Heyduk)
  10. Co je mi řeka... (Růžena Jesenská)