VII. Zašum mi v ochlad, jaré doubí,

Vítězslav Hálek

Zašum mi v ochlad, jaré doubí, a, půdo, měkni, mechem poseta, co pták, to notuj z ňader hloubi – kdo vchází k vám, jest každý poeta. Myšlenky jako jiskry skáčí a duše velikosti do kořán, přede mnou krás, div srdce stačí, svět starý za mnou mládím obetkán. A kvítek jako víla v snění, tajemnou věštkou každá šedá snět, a laňky vzdušné, bez prodlení – jak velká píseň celý kolem svět. A sestersky mne větev hledá, má hlava jako věnci poseta, mé oko září, prs se zvedá: kdo vchází k vám – jest každý poeta.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

znělka, petrarka, laura, sonet, rým, rýma, verš, musa, mizina, opěvat

155. báseň z celkových 259

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Miloš Červinka)
  2. BEZ NÁZVU. (Josef František Karas)
  3. Skřivan (Stanislav Kostka Neumann)
  4. Mezi čtením Petrarky. (Jaroslav Vrchlický)
  5. LXXIII. Jaké práce mne to druhdy stálo, (Josef Uhlíř)
  6. POMSTA. (Antonín Klášterský)
  7. IX. Na Kollara. (Jan Pravoslav Koubek)
  8. Číslo. (Jaroslav Vrchlický)
  9. 333. Ach! kam ste se předce odebraly (Jan Kollár)
  10. * * * (Josef Svatopluk Machar)