XIII. Vím já, kdy k modlitbě se kleká:

Vítězslav Hálek

Vím já, kdy k modlitbě se kleká: když v kláscích hne se země ret, kdy duše má jest plna zvuku a duše mé jest plný svět. Vím já, kdy zpovídat se bohu: kdy šípek v květ se upraví, kdy bůh rozpráví s každým broučkem a též se se mnou zastaví. Vím já, kdy světit velký svátek: když otevrou se nebesa, a mladá země z plné duše v květ, vůni, píseň zaplesá. Tak sic to není v kalendáři, však světů kniha od věků, a každý lístek jara ví to, kdy bůh je nejblíž člověku.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

226. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Tu nad mým ložem zapomenut visí, (Xaver Dvořák)
  2. Křidélka z paprsků... (Růžena Jesenská)
  3. Když jsem ráno z lůžka vstala (Emanuel Züngel)
  4. ZVONÍ! (Antonín Jaroslav Klose)
  5. 6. Na plesu-li hlučném hrdě (Václav Bolemír Nebeský)
  6. Tobě. (Adolf Heyduk)
  7. Norny. (Julius Zeyer)
  8. Dar úkoje. (Adolf Heyduk)
  9. Píseň kolovratu. (Karel Babánek)
  10. V noci sám. (Augustin Eugen Mužík)