XLII. Starou lípu ťali v lebku.

Vítězslav Hálek

XLII.
Starou lípu ťali v lebku.
Starou lípu ťali v lebku.
„Nač to bude?“ – „Těžko říci; chudí prosí na kolébku, pán povídá: šibenici.“
Chudým v dar ji dejte kalý, ať má nebe aspoň v lůžku, a ten andělíček malý lesů písně za podušku. 263 Matka dřímá; nad kolébkou hájů sny a dechy vanou – ať má srdce, duši hebkou, božím dechem dotýkanou... „Drahý pane, nač ty trudy? Má jen pán se všeho zříci? Kolébku má každý chudý, ne každý pán šibenici.“