Karel Hynek Mácha.

Bedřich Peška Jiljí Vratislav Jahn

Karel Hynek Mácha.
Na hřbitovech květ nejbujnější rozvíjí jemné vděky své, a kouzlem krásy své konejší tajemné stesky hrobové. I nám ze smrti, ze hřbitova vypučel mnohý zpěvu květ, a slávu rodu Přemyslova uvádí vnukům na paměť. Z hrůz krvavého nám bojiště zas nový zdar se usmívá, osvěty dávné zbořeniště se novým leskem odívá; vše kypí skutky, snahou čilou a duchové spálených kněh, vzkříšení vnuků prudkou silou, zas libují si v zápasech. 5 A z hluku nejpestřejších bájí zní jemný, touhyplný hlas, jak slavíkova píseň v háji probouzí kouzla lásky zas, a ještě nad Máchovým rovem zaznívá v něžném žalu dál, by věčně mladým zpěvu slovem mu nesmrtelnosť zvěstoval: On žil a zhynul ve soumraku, kde mdle jen květla naděje, že Čechův toužebnému zraku zas slávy den se zaskvěje; a nyní, v době probuzení, zápasí s námi jeho duch a jeho zpěvu mocné znění nás doprovází v slávy luh. Vždyť ducha činy neskonají a zpěvu věští hlaholy se proudem věků prodírají vždy bujnějšími plápoly, ba každým slovem kladou zárod ku nesmrtelným budovám a vedou probuzený národ k výsluní, v lidstva jasný chrám. 6 Hrob zhltí jenom těla stavbu, však duchu nese život zas, a novou, přeradostnou plavbu i jemu, i nám chystá čas. Nad námi budoucnosť se skvěje, nám hlásá slávu její svit, nám kynou opět mocné děje, my žili – a zas budem žít! Nar. 15. listop. 1816, umř. 5. listop. 1836.
7