Kdo směle k svému práporu,

Jiljí Vratislav Jahn

Kdo směle k svému práporu, se v trudné době druží, a byť i neměl naděje, jak muž se rovná s muži: a třeba nepřítelem byl, jej srdce výše cení, než hejna přátel liknavých, jež každý vítr změní. Vždyť osud strany k boji štve přečasto stejným heslem a stejně žive v vítězi jak v nepříteli kleslém. Vždyť lidmi zmítá sem a tam předsudek světovládný, svět mudrců a věštců pln, však pravdy – nezná žádný.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

pozůstávat, ženstvo, vnadit, faust, podniknutí, skvělost, vězet, jevit, sličnost, faustus

157. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Šebestián Hněvkovský)
  2. Sokolu. (Emanuel Züngel)
  3. Básníci. (Šebestián Hněvkovský)
  4. Volení měšťanosty. (Šebestián Hněvkovský)
  5. báseň bez názvu (Šebestián Hněvkovský)
  6. Láska. (Šebestián Hněvkovský)
  7. Kredo samotáře. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Starému příteli. (Jaroslav Martinec)
  9. LXI. Krása všemocné jest kouzlo světa, (František Jaroslav Kamenický)
  10. Lhostejný přítel. (František Dobromysl Trnka)