ZHASLO.

Hanuš Jelínek

Den zachmuřený posupně se dívá v mé okno. Jsem zhroucen v lenošce. V mé duši teskno. Teskno. Pohádky mojí stříbrné a zlaté je konec, zem papírová – já se propad až sem. Až sem. Tak. Jak bych ani nedovedl chápat. A přece. Přec zapadlo už pohádkové slunce. Zhaslo. A sedím schmuřen, monotonně drnčí dešť v okno, své cigarety přímo vztekle hltám – K smíchu... Eh, přece se to ve člověku zlomí. Tak náhle. Ty pohádko má stříbrná a zlatá, ty zhaslé moje slunce pohádkové – kde jsi...?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby