Šli jsme tiše...

Růžena Jesenská

Šli jsme tiše nikoho jsme nerušili, v přítmí barev údolí tak snivě svítilo, zvony ku klekání ještě nezvonily, něco jako vzývání nás slavně spojilo, a harfa zpívala unylou písní srdce. Obzory se v dálky otvíraly, těžko nejít, když tam duše prahne, těžko nevzdat se, když rány pálí, a když život do strun bouří sáhne, a harfa zazpívá unylou písní srdce. Přišel soumrak modrý, začleněný, a co bylo v dálce, u srdce je blíže, řeky břeh se ztratil poslzený, v dálce dálné pněly naše kříže – a harfa zpívala unylou písní srdce.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

87. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZA MRTVÝMI (Otakar Theer)
  2. ZVONY. (Josef Václav Sládek)
  3. ZVONY. (Antonín Klášterský)
  4. SMÍCH A PLÁČ. (Antonín Klášterský)
  5. Pražské zvony. (Karel Babánek)
  6. IMPROVISACE. (Josef Merhaut)
  7. V nočním tichu. (Josef Václav Sládek)
  8. V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící, (Jiřík Luděk Moravský)
  9. VEČERNÍ ZVONY. (Augustin Eugen Mužík)
  10. U kostela. (Růžena Jesenská)