NA ŠIRÉ PLÁNI.

Růžena Jesenská

Tušení Prahy v dálce, ohromná pláň rovná, azurný obzor, vrýsovaný v nebe plné mraků, letících od západu, větru píseň bezeslovná, monastýr ponurý a bolestný a bez zázraků... Pláň širá, zjizvená a se smrtelným sledem tragedie, jež jako tepem srdcí ztracených v té půdě žije. Sad osudného umírání, velikého mlčení, cos přízračného jako vina vlastní krve, sebezmučení... Ambity kláštera jsou pusté, vítr stená, kněz truchlivý se mihnul v nádvoří. Proč má se modliti? A dálka nezastřena výkřiky krvavými se západem slunce hovoří, a vítr písní nářku zahaluje ohromný hřbitov, nepřehledný osud konců zlých, a stíny rostou jako nejtemnější thuje do výšek nadhvězdných a mystických... A v dálce na konci až obzoru se bělá kostelíček v háji, k němuž se procesí za nocí ubírají mhou legendárních stínů. Krásnému mládenci tam kdysi z těla srdce vyrvali, a on je sebrav do onoho kostelíčka utíkal usmířit hříchy své a katanů svých vinu. Obrazy svatých uvítání vstříc mu zpívali, on vlastní srdce své Marii Panně k nohám dal – a načež tiše umřel. Ono srdce z těla vyrvané, v chrám donesené, ono srdce jako zázrak schované, poutníky z dálky láká. Jdou po věčně smutné pláni v nesvětském vzrušení a všemu pozemskému unikání. A vítr neustává kvílet. Prostor potemněný – jeviště boje strašného – od země k nebesům plní se přízraky; a vracejí se sceny skončené dávno! Temná střelba umlkla a kdosi ještě ruku zvedá – a prapor v ní, a kdosi k zkrváceným rtům naposled tiskne ústa umírajícího druha. A tma a smrt a sen jak stigma zarostlé v tu zem se zdají, a jako obřad smuteční se v dálku plazí stínu černá stuha. Je noc. A Praha dole měsíčná a bledá usíná tiše... Celé Čechy usínají...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 2 místa; jsou označena takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

506. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Je smutná krajina... (Růžena Jesenská)
  2. TISÍCE SRDCÍ PĚLO V SRDCI TVÉM (Otokar Březina)
  3. BOJOVNÍK. (František Taufer)
  4. Ty měkké melodie... (Julius Alois Koráb)
  5. MODLITBA. (Antonín Sova)
  6. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  7. POSLEDNÍ PÍSEŇ (Božena Benešová)
  8. PÍSEŇ STOLETÍ. (František Serafínský Procházka)
  9. TUŠENÍ. (František Taufer)
  10. I Ty větře nezpívej v zamlklém listoví, (Rudolf Medek)