U kostela.

Růžena Jesenská

Bylo ticho na té lávce, na kamenné u kostela, jenom tiše jako ze sna lindušky tam píseň zněla. Až pak jako rozkaz boží promluvily dole zvony, zvony, zvony – srdce, srdce – jedny touhy, jedny tony. Kolikrát ty zvony zněly kovovým tím čarným zvukem, kolik srdcí proklál osud neúprosným sudby lukem! Je to hudba – poslechni ji, a co slyšíš – srdcem třese, tisíc hlasů dávno zmlklých od věže se k věži nese. Tisíc vzdechů zapomněných lká a žalob šerem volá, a kdo srdcem porozumí, jediné z nich neodolá. Ach, ty zvony paměť mají, a přec slzy neuroní, co kdy přešlo jejich srdcem – o tom zvoní, zvoní, zvoní. A co přešlo jejich srdcem, bylo často nevesele, proto nežli radosti – zní v jejich písni více žele. A když z pola umlkají, jeden, druhý, každý šeptá: „Láska! Láska!“ – Kdo jí nezná, ať se zvonů na ni zeptá! Táhlo mi to duší, srdcem, jako tvoje vzpomínání, jako křídlo nejsvětější, jež mne v mnohém boji chrání. Stromy byly samá píseň, akát dýchal sladkou vůní, když jsem dlela u kostela rudé záře na výsluní. Zapadalo – jeden plamen, a já měla – jedno přání, ať mne na vždy tvoje peruť jak ta jasná záře chrání.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

147. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Romance o bledském zvonečku. (Otakar Mokrý)
  2. Z lesních strun. (Růžena Jesenská)
  3. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  4. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  5. VĚČNÁ PÍSEŇ. (František Serafínský Procházka)
  6. Prostý motiv. (František Táborský)
  7. Melodie intimní. (Julius Alois Koráb)
  8. Finale. (Karel Dostál-Lutinov)
  9. Zvony. (Emanuel z Čenkova)
  10. XXIX. Strážný anjel můj mne k tobě (Vincenc Furch)