Noc.

Rudolf Bort

Jde volným krokem velká, mocná tiše přes lesy, lada, paláce a chýše, jak zjev, jenž oděn v temno sterých stínů, jde spící zemí, která sotva dýše. Na čele zlatý vínek se jí třpytí, ve vlasech plno zářných světel svítí, ret němý však a líce bez pohnutí – klid hluboký a posvátný kol zříti... Tak spěje dál. Jen časem někde stane, co slza hvězdou se zraků jí skane – to tam, kde osten bídy spáti nedá nebohým srdcím, duši rozervané...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

416. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jdou stíny duší... (Jaroslav Vrchlický)
  2. báseň bez názvu (Emanuel Miřiovský)
  3. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  4. Ve stínu žití. (Xaver Dvořák)
  5. Na brzkou shledanou. (Stanislav Mráz)
  6. Tam břehy snivé... (Růžena Jesenská)
  7. TICHÁ NOC. (Antonín Jaroslav Klose)
  8. NOCI MÍR SE S NEBES CHÝLÍ... (Zikmund Winter)
  9. BÁSNÍK. (Bohdan Kaminský)
  10. Na co vidím oknem. (Jan Daniel Korvín)