Slzy matčiny.

Vilém Ambrož

Tam v malé chýžce poupěti sen milý víčka klopí, a slzy z očí matčiných mu něžná líčka kropí. Ty slzy z líček dítěte ret andělský jen stírá, a se rtů strážných andělů je nebe odebírá. A v tiché noci májové, kdy hvězdy jasně svítí, ty slzy s nebe padají a zdobí jarní kvítí. Kde v sadu kvítků poupata se snivě k zemi kloní, tu na hlavinku skloněnou jim nebe rosu roní. Již vím, proč vezdy miluje to kvítí každé dítko: matčiny slzy zdobily i dítka tvář i kvítko!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

62. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Slzičky. (Jan Ježek)
  2. 6. Rozkvetlo nebe hvězdami (Josef Kuchař)
  3. Dítěti. (Anna Simerská)
  4. Fialka. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  5. I. Nehasne to na nebesku (Josef Kalus)
  6. VI. Mně dech se v hrdle ouží (Jan Neruda)
  7. VÍTE, JAK POVSTALA LILIJE? (Karel Dostál-Lutinov)
  8. Slza. (Jan Ježek)
  9. BÍLÁ RŮŽE. (Václav Šolc)
  10. JARO A DÍVKY. (Miloš Červinka)