Když hledím do těch květů...

Růžena Jesenská

Když hledím do těch květů, zřím lazur zlatem plát, a ptáka v zpěvném letu a slyším jezy lkát, když duše má se zvedá a zvedá, ráj svůj hledá – – já nechci umírat. Co jsou mi zášti chmury, co všecka nenávist, když slunce jásá s hůry, a ráj můj plane čist, když za ta všechna muka tvá v dál mi kyne ruka, jež chce můj osud příst. Co kámen je sem hozen snad přímo v spánky mé, když úsměv je mi vrozen, jímž vždycky vidíme, jak dál ta cesta běží, jak kámen mrtvě leží – – a my se vznášíme.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

131. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Antonín Klášterský)
  2. Suum cuique. (Jaroslav Vrchlický)
  3. MÉMU STARÉMU UČITELI VLAŠTINY. (Emanuel Čenkov)
  4. Nad žitím mým se snesla bouře. (Ludvík Lošťák)
  5. APOSTROFA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. 11. XII. 1905. (Vladimír Frída)
  7. Můj sonet. (Jaroslav Vrchlický)
  8. DVA SONETY. (Jaroslav Vrchlický)
  9. KANDÍK PSÍ ZUB. (Antonín Klášterský)
  10. Při pohledu na obraz Fornariny. (Jaroslav Vrchlický)