Jdu cestou dalekou...

Růžena Jesenská

Jdu cestou dalekou, a v srdci bolí divných světel hoře, nic není přede mnou, než nekonečné modré, snivé moře. Tak ráda moře mám, a přec v něm vidím hrob svůj – rozluštění. Co mohu chtít, co chtít? Ty truchlit nesmíš. Můj život již není. Má láska šílená není pro tento svět, v ní příliš svítí chvějící duše sny. O, nech mě v bílé mlhy odejíti!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1493. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ MOŘI. (Růžena Jesenská)
  2. NOC MĚSÍČNÁ... (Kamil Berdych)
  3. Píseň touhy. (Jaroslav Vrchlický)
  4. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  5. Hymnus. (Růžena Jesenská)
  6. JEN TO NEKONEČNO MILUJI... (Sigismund Bouška)
  7. V pohroužení (Otokar Fischer)
  8. MĚSÍC (Růžena Jesenská)
  9. XXXI. Po dnech rozkoše, má drahá, (František Ladislav Čelakovský)
  10. Modlitba večerní. (Otokar Březina)