Na Krasu.

Růžena Jesenská

Kras pustý byl a zasněžen. já nejvýše jsem stála, nad hory tichý padal sen, v růžích se chvěla skála. Mír nekonečný kolem byl tak veliký a boží, blesk barev tiše zazářil ve slunce zlatém loži. Kruh ohromný hor velikých se topil do slunečna, ametyst, opál svítil z nich jak velká lampa věčná. Nic nebylo tam ze světa, nic z jeho her a dramat, tam duše k nebi zalétá, tam nelze srdce klamat. Tam duše vzroste nad tělo a vidí nebes clonou, a srdce, byť i nechtělo, se vzdává září onou. Kamenité stráně holé bez luk, pastvin, zahrad, pole. Jenom nízká broskev v květu červánkově zřela k světu. Zněly zvony od kostela. Divná píseň. Proč tu zněla? Zástup lidí vzhůru kráčí, málo k jejich žití stačí: Tvrdá chata na té stráni, tvrdé ruce k objímání, těžký život od úsvitu a to slunce na blankytu. Jak tu tvrda leží, stojí, zem ta s nebem přec je pojí. Na pustém Krasu člověk stál a přes hor pásma zíral, jak může – zde být člověk živ, by zvolna neumíral. Ty skrovné řady rudých brázd za kamenitým plotem jsou stokrát borou zničeny i s horkým lidským potem. Na stráni domek z kamene od střechy dolů k patě, ach, zdá se, že i podušky jsou z kamene v té chatě. Šlo zlaté slunce za hory, ta země, jak je chudá, přec měkkou, drahou, posvátnou těm lidem je ta půda. Ty oči k ní tak upřené zaplakat kdyby měly, snad horké ještě na tváři by slzy zkameněly.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

939. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  2. Zřícenina. (Emanuel z Čenkova)
  3. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  4. BALLADA. (Josef Svatopluk Machar)
  5. JE DRSNÝ KRAJ (Antonín Sova)
  6. JITRO. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  7. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  8. ORÁČ. (František Serafínský Procházka)
  9. ÚHOR. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Západ v horách. (Xaver Dvořák)