SMUTNÝ VEČER.

Růžena Jesenská

Usíná město. Vzduchem táhnou písně, jež ozvěn nezanechají, a umíráčky plny zádumčivé tísně jak noční motýle se slétají na římsy starých domů a zvonic utichlých. Tmou ulic, pod oponou černých stromů smutně se zachvěl něčí smích, a rozptýlená světla po hloubkách i návrších paprsky dlouhé rozslala tmě, stínům, srdcím, která bdí. A řeka tiše zalkala: – Pojď k moři... Slyšíš moře? Ono nezradí. – Ó, moře! A tma všecko zatáhla; jen v dáli, jak sliby pro zítřek by prosvítaly, tajemně zrcadlí se divné končiny: Osudy zítřku zjevné! Za stínem noci, věží, zvonic utichlých – jakési plochy bezbarevné: Hořké Planiny.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

191. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OPUŠTĚNÝ KLÁŠTER (Jaroslav Vrchlický)
  2. Pražské zvony. (Karel Babánek)
  3. MEMENTO MORI. (Alois Věkoslav Haber)
  4. PRAPORY NAD PRAHOU. (František Kvapil)
  5. KDYŽ VÍTR LKÁ. (Adolf Brabec)
  6. VEČER. (Josef Rosenzweig-Moir)
  7. DUNÍ ZVONY... (Antonín Klášterský)
  8. Hudba. (Jaroslav Vrchlický)
  9. VĚČNÁ PÍSEŇ. (František Serafínský Procházka)
  10. BUBENÍK BUBNUJE... (Jiří Mahen)