Noc temná je a oblohu
mrak kryje noci černější
a vítr jako do stohu
si shání stále děsnější.
U Sukott vojsko táborem
se rozložilo; k spánku již
vše ulehlo a hovorem
se nebaví. Jeť k ránu blíž.
I ohně shasly; jiskřička
jen časem kmitla nahoru,
jak mrakem třpytne hvězdička –
v tom vůdce vyšel z táboru.
Vždyť míjí víčka jeho sen
a krutý srdce svírá bol.
„Kdy válku skončím...?“ žalný stén
se z prsou dere, zmírá v pol.
A kroky k břehům Jordánu
již vůdce v spěchu zaměřil,
chtě vyzkoumat, jak po ránu
by na odpůrce udeřil.
Proč rytíř v dálnou zemi spěl? –
Co nutkalo jej v cizinu? –
Hřích velký na duši mu lpěl –
„Hrob Kristův snímá vši vinu“.
Té řeči slýchal v domově
a proto spěchal v svatou zem,
by shladil přečin na rově,
jímž Kristus spásu získal všem.
V kraj cizí s vojskem velikým
šel válčit proti nevěrcům,
vzdor strastem, bídám všelikým
zem doufal odnít vetřelcům.
Však rok a den již vedl boj
a pánem země dosud vrah,
jenž potírá každičký voj,
kříž hanobí i chrámu prah.
„Proč v každé půtce neštěstí
nás stíhá? –“ vůdce hovoří.
„Dej, Pane, zbraním vítězství,
jež zpupné vrahy pokoří!“
„Vám vítězství? – Vy svatou zem
že chcete vrahům vyrvati? –
Toť dílo zbožných odkazem,
vás tíží hřích, jste proklati.
Svůj hřích jste dosud nesmyli
ni ty ni mužstvo pokáním;
že slepě vše jste vraždili,
to dařit má Pán žehnáním? –“
Týž hlas jak s nebes výšiny,
zdá vůdci se, že přichází,
jej v středu noční tišiny
blesk, rachot hromu provází.
„Jen kdo očistou pokání
jest smyt, ať v boj se odváží!“
V dál rozléhá se po pláni
a kroky chodce zaráží.
A vůdce hlavu uklání,
vzdech bolný z prsou vyráží:
„Jen kdo očistou pokání
jest smyt, ať v boj se odváží!“
Když hory nachem zahrály,
hnul tábor k vrchu Karmeli,
zpěv odrážel se o skály,
jejž voje vážně zapěli.
Tam mužstvo srdcem skroušeným
se sebe svrhlo hříchů tíž;
pak šiky krokem zrychleným
šly do boje za svatý kříž.
A od té chvíle každý voj
vždy dobyl skvěle vítězství;
než měsíc minul, skončen boj
a země prosta neřestí.
Hrob Boží, chrám zas ve slávě
se pozaskvěl, však sveřepých
těch Saracenů krvavě
byl Pánem ztrestán zpupný pych.