Sirotek.

Jan Ježek

Je večer chladný, mrazivý: s hor vítr ostrý ve kraj věje, že jehličí se v horku chvěje; měsíce pablesk zářivý jen někdy z mraků slabě kmitne, a v čírém šeru pozasvitne, v mžik sílá úsměv blaživý. Ve dáli stkví se stříbrem bory a ve svém rouše sněhovém postlány bílým příkrovem se třpytí pohraničné hory. A venku mráz, že spánek oči tíží, že v blahé upadáváš polosnění, až zemdlen odpočineš v zapomění – a anděl míru víčka tvoje sklíží. Z táhlé rokle chlumu týmě nad horskou se vznáší vískou, na temeni kostelíček pozvédá se s věží nízkou. Kolem kostelíčka hroby, na nich kříže, sochy, kvítí; – jenom chuďas prostým drnem skromně musí za vděk vzíti. Na hřbitově dívka klečí, nad hrobem tam slzy roní: brzy k nebi oko zírá, brzy hlavu k zemi kloní. Slza za slzou se line, perla za perlou se skvěje, dívka v hadry zahalena, zimou jako list se chvěje. „Slyšíš, matko drahá, slyšíš? Dcera k tvému přišla hrobu, lidé lůžka nedopřáli, – kam má jíti v pozdní dobu? Matičko má, roztomilá, ty zde dřímáš sladce v hrobě: proč své dítě opustila’s? – Vezmi osiřelou k sobě!“ Slza za slzou se line, perla za perlou se skvěje; dívka v hadry zahalena, zimou jako list se chvěje. „Pro sirotka s výšin nebes sešli, Pane, andělíčka, bych na jeho hebkých křídlech letem spěla do nebíčka. Za mne přimlouvej se vřele, u Ježíše, Panno milá; vždyť mru hladem... pomoz, pomoz!“ slzou dívka domluvila. Mdlá se hlava k zemi kloní k hrobu matky níž a níže; přestalo snad srdce bíti? Či chce býti matce blíže? – Ostrý vítr krajem věje, v kotoučích se sype sníh; vše se krutým mrazem chvěje, jen ne dívka na hrobích.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

137. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POKOJ LIDEM DOBRÉ VŮLE! (Karel Vojtěch Prokop)
  2. V podzimních mlhách. (Rudolf Pokorný)
  3. POD SNĚHEM. (Alois Škampa)
  4. V chmurné noci. (Alois Škampa)
  5. Na pozdní toulce. (Alois Škampa)
  6. Vločky jdou (Stanislav Kostka Neumann)
  7. XXIII. NOVINA. (Petr Křička)
  8. Noční obraz. (Josef Václav Sládek)
  9. II. Zimní je noc a měsíček svítí, (Alois Jirásek)
  10. Večer v září. (Josef Svatopluk Machar)