V ROZVALINÁCH

Alois Jirásek

Já stanul kdys na pustém hradu dvoře, jenž v výši trůnil strmých úskalin: a všude teskno, zkamenělé hoře z těch na mne zřelo šedých rozvalin. Tak ticho, mrtvo v stínu zašlé slávy, tak smutno trosek v němém hovoru – fontány šum a pleskot umlk’ hravý, chví tráva se ve dlažbě z mramoru. Teď pavouk hnědý sítě svoje přede, kde s klenby splýval drahocenný nach, a stěny zlaté kdys, teď holé, šedé, hlavice sloupu povaleny v prach. – Já rabů syn! Na panské sedám rumy, duch stopen u věk muk a poroby, mým srdcem vanou zvuky teskné dumy a vzdechy slyším z hradu útroby. Teď zavál větřík síní, chodbou tmavou a na zdi pták zazpíval v břečtanu, jak dítě nevinné když s tváří smavou si zpívá nad kostemi kurhanu, a po zdech bílých stíny mraků táhly jak duchů dlouhý, vážný, němý řad – jen okamžik! a zašel zjev ten náhlý, keř šumí, slunce jas – jen němý hrad! Jen němý hrad, ten mocný kdys a slavný! a duše tuší soud a odvetu. Již padá tvrz, s ní svobody hrob dávný a rudá růže v plném rozkvetu! – Již zašly stíny, ptáček znovu pěje zpěv volnosti, ten duši jímavý – prs šíří se a předtuchou se chvěje, a slyším lidstva hymnus hřímavý.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

182. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DELIRIUM. (Jan Opolský)
  2. Sen v kathedrale. (Růžena Jesenská)
  3. V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící, (Jiřík Luděk Moravský)
  4. Motiv z Křivoklátu. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  6. POZDRAV. (Louis Křikava)
  7. Noc básní – země poslouchá (Gustav Dörfl)
  8. VINETA (Božena Benešová)
  9. 10. Umru – šumote ty jemný! (Václav Bolemír Nebeský)
  10. Varhany. (Jaroslav Vrchlický)