Žádostka i Blahodal.

Josef Jungmann

Žádostka je bystrá, živá, Ale nedočkavá, chtivá; Před zrakem mrakota, V mysli touha kormútlivá. Na tváři hned tesknota, Hned radosti jasnota Jeví se, i vášeň divá. Lahodné jest její snění, Sladké její probuzení. Ona den oslazuje, Blahodala miluje. Jej v milostném rozčilení Příliš dívka starala, A pro chvíle nestrpení U výčitky se dala: Tím milého zahnala. Se smíchem odšel v rychlosti, A nechal v zoufalosti. Bezsmyslná běhala, Po všem světě hledala Nevěrného odběhlíka, Nemohouc býť bez milíka. Nejprvé šla ke dvoru: Viděli jste rozmilého? Máte Blahodala mého?” – Šprýmovníkům ve zboru Zdá se říkať potvoru; S smíchem praví, kde ho děla? Kdo jest, aby pověděla, By vypsala milého. Můj milý jest snadno znalý, Ontě všecek dokonalý; Laskav je na každého, Každý laskav na něho. Um zdravý, smysl kalý; Neznal nikdá svízele, Všudy své ctitele.” Načež oni: “S bohem jděte; Tu své ztráty nenajdete, Taký člověk, díme vám, Nepřichází nikdá k nám.” Žádostka jde odtud k městu, V klášter vezme první cestu, Mníc, že tu své srdéčko Najde v sídle pokojnosti. převor: „Děvečko! Čekali jsme dlouho dosti Hocha tvého pěkného; Neviděli však jsme ho.” Jeden bratr holený Pravil dobrodružce naší: Uspořte si cesty vaší, Neb ten hošek milený, Jestliže jsem pravdu slyšel, Z toho světa v onen vyšel.” Na ta slova hnětlivá Vece dívka hněvivá: Milý brachu, vám to dím, Že ten, po němž smutná chodím, Pro mne zrozen jedině; Jistě bydlí v krajině, V nížto můj se osud vije, Jáť jsem živel, v kterém žije; Kdo vám o tom jinak děl, Ten nerozum pověděl.” Potom krásná z toho zcestí Pošla hledat na náměstí Domnělého zběhlíka, Nadějíc se najíť jistě S krasomluvci milíka, An ho malují tak čistě. Jeden praví: “Myslíme, Bude na omylu paní: Onť jest jenom v našem psaní, Více o něm nevíme.” Běžíc vůkol domu rady Zamkne oči Žádostka: O, můj milý není tady, V tomto sídle sporné vady, Jeho jiná radostka, Jeho jiné svedly vnady; S předmětem milosti Černé rotě Themidině Není žádné svornosti.“ Jednak v chrámu Thaliině Na divadle myslila, Že milého spatřila. Volaná jde na besedu K rozkošníkům jako host, Zvaným dobrá společnost. Lidé tu líbého hledu Mají ve svém způsobu Jakous jeho podobu; Ale čím vytvařovali, Blahodala snažněji, Tím, jak vidí, méněji Jemu jsou se podobali. Posléz dívka v zoufání Z neplatného hledání Domů přijde. Ledva vkročí, V pokoji Milíka zočí, An tu stojí v nadání Náhlého se shledání. Trvej,“ praví, „v budoucnosti Se mnou v sladké pokojnosti, Nežádajíc přílišnosti. Chceš se stále kochati V milosti a osobě? – Varujiž se žádati Více nad to, než dám tobě.” Žádostku a Blahodala Nečechové málo znají: Nech se dobrých Čechů ptají, By jim jasna věc se stala, Kam to podobenství cílí, Co jest naše určení? – Blahodala každý pílí, Lid po něm mře tesknou chvílí; I jsem v tom domnění Že jsem jeho v držení; Ale chráním se to díti; Kdo se jím kdy pochlubí, Závist mu ho pohubí; Chce-li jej kdo dlouho míti, Hleď se a svůj život skrýti.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

ouzkost, sladivý, zvětřený, ukrutenství, šálivý, nebezpečenství, rozkošnost, outlý, nevinnost, lahodivý

126. báseň z celkových 208

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Obživení. (Vojtěch Nejedlý)
  2. báseň bez názvu (Vojtěch Nejedlý)
  3. Miloslav a Lidka. (František Dobromysl Trnka)
  4. Lidce. (František Dobromysl Trnka)
  5. Běla. (Vojtěch Nejedlý)
  6. Svoboda. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Na štěstí. (Vojtěch Nejedlý)
  8. Narození. (Vojtěch Nejedlý)
  9. 10. Růži rovně, když se na usvítě (Jan Kollár)
  10. Mladík a smrt. (Vojtěch Nejedlý)