DNES MÉ SRDCE NETOUŽÍ UŽ...

Josef Kalus

Dnes mé srdce netouží už do daleka, jako toužívalo dříve: doma tekoucí mu stačí řeka, její drobné vlnky mírně skotačivé, postačí mu v lesním mechu stezka měkká, nad ní obloha a slunce, hvězdy snivé, k pluhu zapřažené kravky trpělivé, kozička, jež z chudých polí na ně meká, veských zvonů podvečerních „Ave“ tklivé, a hřbitůvek, prach kde otců na ně čeká. – Po světě už nezatouží jako dříve.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

227. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Letní večer. (Josef Václav Sládek)
  2. V mlhavé touze. (Josef Václav Sládek)
  3. Na Řipu. (Karel Babánek)
  4. V jižním dechu. (Alois Škampa)
  5. Píseň. (Bohdan Kaminský)
  6. Tak volno! (Antonín Klášterský)
  7. VZKÁZÁNÍ. (Josef Lukavský)
  8. SLAVÍCI. (František Táborský)
  9. SVÉ ŽENĚ. (Bohuslav Květ)
  10. První paprslek. (Alois Škampa)