XLIV. Morana, ač v popel tělo mění,

František Jaroslav Kamenický

Morana, ač v popel tělo mění, Zásluhy a slávu neruší; Z úcty k otci dceru Libuši Čechové si volí za svou knění. Jí pod sluncem kněžny rovné není; Kdož ji zobrazit se pokusí? Aby na těle i na duši Slovanský byl ráz v ní vyjadřený. Moudrost na jejím an trůní čele, Oko věštné v příští vztržené, Půvab zpanilý na celém těle! – Takové vlast naše dcery měla: Věrné, moudré, krásné, vznešené; – Kýžby se i nyní jimi skvěla!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

češka, vlastenský, božena, libuše, líba, čech, pleť, pěstovat, vlast, děva

61. báseň z celkových 241

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXVI. Na Libici, šírovládném hradě (František Jaroslav Kamenický)
  2. LXXVII. Což jsou krásné ruce žehnající! (František Jaroslav Kamenický)
  3. Do památníku slečně Miladě Věnc. Sl – ové. (Václav Antonín Crha)
  4. 1. Nad Berounkou Bořivoje vdova (František Jaroslav Vacek)
  5. 10. Stoje v strmé výši na Boubíně (Matěj Havelka)
  6. Češkám. (Václav Antonín Crha)
  7. XLV. Libuše – tať vtělená jest Lada, (František Jaroslav Kamenický)
  8. Dcerám českým. (Boleslav Jablonský)
  9. 20. V tobě vidím obraz pravé Češky, (František Sušil)
  10. Otcův řeč kdo vroucně zamiluje, (Emanuel Züngel)