NA LETNÍM BYTĚ.

Bohdan Kaminský

To bůh ví, co kdy duší kmitne nám, to jak on v noc kdy tiché hvězdy hází – Dnes jako vždy si na tě vzpomínám a dlouhý pohled v snách tě doprovází. Zas jdeš, jak často šla jsi v dumách mých, kde čisté květy k skráni jsem ti uvil, teď slyším opět zvonivý tvůj smích a hlas, jenž vždy až k srdci srdce mluvil. Já zřím ten drahý, přepůvabný vděk, jak v sychrovském jsem parku tebe vídal, v tom sladkém přítmí jeho procházek se často s tebou maně rozpovídal. A vidím tebe, sama čistý květ, jak mlčky jdeš svých sester, růží, davem a tiše sednouc, hledíš na Ještěd, jak čelo zvedá na obzoru tmavém. A bůh ví, proč stín v bílou skráň ti pad' a rozevřená kniha na klín maně – Ó bůh ví, proč tím okem na západ se dívala's tak dlouho zadumaně! Tak léto celé vídal jsem tě rád, ať šla jsi v poli, parkem, po oboře, vždy západem v zář splálo nastokrát tvé oko, – tiché, mlčenlivé moře... A vidím zas to všecko známé kol, ty lavičky, kdes ráda v dumách dlela, a dívám se, tvůj známý parasol zda pěšinkou se někde nezabělá. A ty jsi zatím zašla na věky, hrob jeden už tě v tmavém klíně chová a dnes to vím, ty stíne daleký, ty nepřijdeš už více do Sychrova... A je zas léto a v těch větvích všech je stejně plno zpěvné ptačí chásky a bílé květy hravý větru dech dál stejně tiše snáší na procházky. A stejně tiše růže kolem cest se jako tenkrát těžkou vůní chvějí a za večerů tiché světlo hvězd a ve sklenníku květy orchideí. Leč hlava tvá ta dávno v hrobě teď a nad ním dech se nočních fial šíří – a tam i tady na vše v odpověď jen vítr dechne v pampelišky chmýří. Leč já už vím, proč tenkrát vždycky pad' stín v čelo ti a kniha na klín maně a proč tak dlouho vždycky na západ tvůj smutný zrak se díval zadumaně.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

astra, jeseň, podzim, podzimní, uvadlý, babí, listí, záhon, léto, akacie

83. báseň z celkových 227

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dvě slzy. (Jaroslav Vrchlický)
  2. RONDA. (Vladimír Frída)
  3. XVIII. Oko mé tak rádo (Josef Kalus)
  4. I. Kde jsi byla, kde jsi teď? (Jaroslav Vrchlický)
  5. JAK VČERA, TAK DNES. (Jaroslav Vrchlický)
  6. 75 Ty růže, jež jste na cestu mi dala, (Jan Evangelista Nečas)
  7. Ofelie. (Jaroslav Vrchlický)
  8. IV. STARÁ PANNA. (Jaroslav Vrchlický)
  9. ZA VOJÁKEM (Božena Benešová)
  10. XVI. V těch nocích zlých, kdy nelze zdřímnout oku, (František Leubner)