Po smrti.

Bohdan Kaminský

Kdo jednou u okna kdy bude stávat po mně tak smuten, věčně sám a hledět nesdílný, jak v šeru večera dál na protějším domě se stíny míhají ve záři svítilny! Kdo bude jako já tu opřen čelem na skle v té touze neznámé a v nudě dlouhých let na písně doznělé, na struny dávno prasklé a na dni uprchlé tu v slzách pomýšlet! Až mne tu nebude, zda k oknu stoupne jiný a vždycky, když se stmí, si tiše vzpomene na slavné západy, jež lehly do krajiny, na dívčí úsměvy i oči plamenné. Na cesty, kudy šel, na stopy, kde šla ona, na drahá slova vše, jež k sobě mluvili, na altán v zahradě, kam dechla máta vonná, na první pomněnky, jež sobě uvili. Na rythmus valčíku, na klekání kdes v polích, když zdlouha tmělo se nad zašeřený lán, na stezku zavátou, jež vedla do skal holých, kde soumrak podzimní byl těžce rozestlán. Na vějíř památný, jejž na svém stole chová, a na dva střevíčky, jež míval tolik rád, na jízdu na saních, z níž po letech vždy znova ten zvonek podivný on slýchá temně lkát. Tak všecko zahyne, co s člověkem se spojí, vše zajde, zanikne, vše umře, běda nám. Tak v smutku hlubokém, sám s sebou v krutém boji na vše, co bylo kdy, si smuten vzpomínám. Ó kdo tu jako já teď opřen čelem na skle tak smuten, věčně sám a v nudě dlouhých let na písně doznělé, na struny dávno prasklé a na dni uprchlé kdys bude pomýšlet... Kdo ví. Leč já to vím, i v úzkých stěnách truhly to ještě procítím, jak tady se stěny, kde její obraz byl, cos jak dva žhavé uhly se dívá hluboko v ten soumrak znectěný.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

170. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smutek. (Stanislav Kostka Neumann)
  2. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  3. U okna sedím... (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  5. Vítr. (Jan Daniel Korvín)
  6. STÍN. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  7. NOTTURNO. (Jaroslav Vrchlický)
  8. HLAS POD OKNY. (Karel Babánek)
  9. V noci při práci. (Boleslav L. Černý)
  10. TERCINY. (Jaroslav Goll)