V touze po lásce.

Bohdan Kaminský

V mámivé touze, která vždy šla se mnou, jsem do lesů šel, z dusných ulic ven a zamyšlen jda klenbou lesa temnou, já děl si, města hlukem unaven: Hle, přece jenom člověk pozná, že tu ne hlučný křik a sláva, ples a šum je básníkovi štěstím; hrstka květů je víc než to, být modlou zástupům. To smutná sláva, jásat, hřmít a šílet, by člověk bouři v prsou přehlušil a za jediný v říši snů svých výlet, kdes lží a klamu nikdy netušil, dát probuzený palné muky léta, své duše klid a srdce svého krev, z níž potřísněná, bílá růže zkvétá, tvé lásky chmurný, temný žalozpěv. I v bouřném víru jásajících davů je básník sám jak nepoznaný host, a třeba dav mu jásal ku pozdravu, to není ona vlídná příchylnost, když drahá žena ke rtům čelo podá, bys v bouřném víru jedno srdce měl, a když tě život v skráň i prsa zbodá, bys v její klíně všecko zapomněl, Bys nebyl sám, když netušené klamy tvé snění všecko vrhnou do bláta, když k tobě, jenž jsi uštván myšlénkami a pochybnostmi, smutek přichvátá, když každým krokem břeh se s tebou láme, než po smutku a po zoufalství všem nad chudou tvojí rakví zazpíváme kdys pokrytecké, slavné rekviem. Ó jděte mi s tím pláčem fariseje, s tím, o čem v duši neví nikdo z vás! – ne planý křik, jen láska srdce hřeje a z vašich srdcí dýše led a mráz. Kdo nežli vy jen sráží peruť v letu, když z bláta, z prachu touží nahoru – ne, za živa je více hrstka květů, než po zoufání pomník z mramoru.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

637. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  2. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  3. ZVONY VEČERNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  5. V PROBUZENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. ODŘÍKÁNÍ. (Josef Václav Sládek)
  7. báseň bez názvu (Emanuel Miřiovský)
  8. ŠEL ČLOVĚK... (Antonín Klášterský)
  9. NAD PRÁZDNOU KOLÉBKOU. (Ferdinand Tomek)
  10. SNAD AŽ BUDU VE HLOUBI ZEMĚ SPÁT... (Jan Spáčil-Žeranovský)