SVÉ SESTŘE, BOUŘI.

Bohdan Kaminský

Své sestře, bouři, vichru, bratru svému, hřmím vítěznou a hrdou písní vstříc, dnes hvězd bych střásl sobě k diadému a věkům urval písní na tisíc. Ó sestro má, ty krásná, hrdá, velká, dnes cítím, že jsem rodným bratrem tvým, dob zašlých pláč dnes v srdci mém víc nelká, však ňadro mé už chví se nadšením. A se vším, čemu žití mé jen vilo v pohřební věnce suchý, zašlý květ, i se vším, co mi duši otrávilo, chci světem jít a s tebou dát se v let. A s tím chci jít, co mohlo být a není, i s tím, co dávno ostrý spálil mráz, i s tím, co skryly mlhy podjesenní, i s tím, co znovu žárem vzplane v ráz. Tam v srdci na dně dávno oplakaní a dávno mrtví stejně mohou spát i láska má, jak ještě hruď mi zraní v těch upomínkách teskných nastokrát. Ó sestro má, jen duj, ó duj! V svět širý plaň blesků žhavých rudou záplavou, jak v oněch nocích bez boha a víry mi burácela’s časem nad hlavou. A já jen volal, abys více hřměla, bys přehlušila bouři ňader mých, i vášní všech když píseň burácela i pohrdlivý všedních davů smích. Ó duj jen, bouři, ty má sestro rodná, já hřmít chci s tebou, volný, hrd a sám, chci vypráznit ten pohár žití do dna a s křídel svých prach slední setřásám. Chci jako ty vzplát žárem a chci hřmíti tím nekonečnem světů, chmur i hvězd, tak jít chci, jak tvůj blesk se z mraků řítí a pohrdati vším, co nízké jest. Chci volným být – leč jako ty jen chvíli chci září plát – a potom v náhlý skon nechť zkrvácená peruť má se schýlí, dřív vichrem hřmí, pak ztichne jako on. Mně stačí smrt, již nepochopí davy, ni žití toho bájíplný ruch, mně jako tobě stačí plápolavý a zářící a dlouhý, světlý pruh. Ó sestro má, v té hrudi co mi dřímá, už budí se, jak v tobě sestro dnes v mém nitru cosi neznámého hřímá, co jednou zpět se vrátí do nebes.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

60. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IV. Že čas můj nepřijde, mně není líto, (Antonín Macek)
  2. Báseň o smutné noci. (Bohdan Kaminský)
  3. FRAGMENTY Z „BDĚNÍ“ (Božena Benešová)
  4. M. P. (Bohdan Kaminský)
  5. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  6. Milenkám básníků. (Bohdan Kaminský)
  7. Její jméno. (Bohdan Kaminský)
  8. V jarní noci. (Jaroslav Vrchlický)
  9. SLET PÍSNÍ. (Antonín Klášterský)
  10. Píseň. (Bohdan Kaminský)