MRTVÉ MATCE.

Bohdan Kaminský

Odešla jsi, drahá, sama, a v té dáli svatě spíš, odešla jsi do neznáma a ten výkřik neslyšíš, neslyšíš už výkřik žádný, zoufalý a spící kdesi v skalách, roklích bez ozvěny, jak lét’ v pusté, tmavé lesy, v dumavou a přísnou tiš. A v mé duši bouře zpívá, propastmi i mraky hřmíc a tam teskné prázno zívá a těch vzdechů na tisíc jím jen vlá a vane zdlouha a mrou všecky neslyšeny, jenom křídly spoutanými bijí v pusté ňader stěny, aby létly věčnu vstříc. A kdyby z té prázně šeré mohly volně v let se vznést, jak sup křídly v mraky pere, letěly by v říši hvězd, letěly by orlem výše, výš a výš a stále vzhůru, bloudily by nadoblačnem, chmurami a po azuru, létly drahou mléčných cest. Hvězd a sluncí by se ptaly, matko, matko, kde, ó kde’s, a v ten éther neskonalý jejich nářek by se nes’, kde, ó kde, ó matko, matko, kde, ó kde, by nalezly tě, ty jsi matka dobrá, zlatá a já, bludné tvoje dítě, tobě rád bych v náruč kles’. Jenom chvíli, malou chvíli na tvém klíně dlel bych rád a jak skráň tvá níž se chýlí, zlíbal bych ji tisíckrát a já bych to čelo zlíbal a v to oko patřil němý a já bych ti, matko, řekl, jak tu stýskávalo se mi – a já směl jen touhou plát. A já bych ti řekl: – matko, jsem tvůj syn a jsem tak sám a jak ty vše štěstí v krátko ulétlo mi ku hvězdám a já bych ti, matko, řekl, co mne bolelo i bolí, že jsem list jen bouří svátý, že jsem květ jen suchý, holý, že jen trní z růže mám. A já chtěl bych, abys dlaní ukryla mi skráň i vlas a k té cestě požehnání ještě by mi podala’s a pak ještě pohled dlouhý... matko, drahá, navždy s bohem! – a než k tobě ustelou mi, v tom svém žití přeubohém klidněj dál bych kráčel zas.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

29. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  2. Kout lesa. (Antonín Klášterský)
  3. báseň bez názvu (Emanuel Miřiovský)
  4. VY, KTEŘÍ V STESKU... (František Kvapil)
  5. ČTYŘI PÍSNĚ. (Otakar Theer)
  6. Ve stínu žití. (Xaver Dvořák)
  7. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  8. VŠEDNÍ DEN (Jiří Mahen)
  9. Mlhy jdou nad lesy... (Bohdan Kaminský)
  10. Marii. (Jaroslav Vrchlický)