Tuberosy.

Jiří Karásek

V mdlých vůních tuberos, jež dýší zapomnění, za noci poslední, jež neuvidí rána, má duše odejde v sen, jemuž konce není, jak tepem andělských jsouc křídel skolebána. V mdlých vůních tuberos, jež dýší zapomnění, mé touhy, naděje se nesplněny skojí a půjdou jako stín, jak nedosněné snění za stínem duše mojí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

426. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Tenké zvonky klinknou, (Josef Holý)
  2. V lese. (Bohuslav Čermák)
  3. Objetí noci. (Julius Alois Koráb)
  4. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  5. ROZEPNI SVÁ KŘÍDLA PERUTÁ... (Ludvík Lošťák)
  6. Mé srdce ranila jsi... (Xaver Dvořák)
  7. PROZPĚVEM. (Čechoslav Ostravický)
  8. Probuzení. (Karel Babánek)
  9. VEČERNÍ POSELSTVÍ. (Božena Benešová)
  10. U večer. (Hanuš Věnceslav Tůma)