II. Rozklad.

Jiří Karásek

Štít sluneční se v brunatný kov taví, žár jeho v chorobném se dusí vzduchu, jenž houstne zsinalý a popelavý nad krajem plným vápenného puchu. Vše spáleno: i sytá zeleň trávy, již štětec Jara stříkl v dalné strže, i písek ostrý, jenž teď do únavy tak tvrdě v rytmu kročejů mých vrže. A zápach hniloby je cítit všude, své jedy rozkladné Zmar na vše lije, i slunce uhnívá tak divně rudé... V mých žilách krev se odpařuje žhavá, a tělo slábnouc konec agonie a konec všeho, všeho očekává.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

212. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. zmije (Stanislav Kostka Neumann)
  2. PLNÉ JARO. (Hermor Lilia)
  3. BLAHOVĚST JARA. (Zikmund Winter)
  4. O POLEDNÁCH. (Josef Lukavský)
  5. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  6. MELANCHOLICKÉ MĚSTO (Rudolf Medek)
  7. RYTÍŘ CHIMÉRY. (Alfons Breska)
  8. PLAMENNÉ MOŘE. (František Taufer)
  9. Blíny v duši. (František Sís)
  10. SLUNCE. (Antonín Sova)