SVĚTLO HMOTY.

Antonín Jaroslav Klose

„Pochodeň světla zářící v mohutné třímám pravici a před vámi ji nesa vás vedu nad nebesa!“ Před davy lidu stín se táh’ po zemi vzhůru v mlžinách a cosi jako záplava mu z dlaně plálo do tmava; a démanty a drahokam, kde lid se vlékl, dštily tam, a ať byl žebrák, ať byl král, do hrsti každý zlata bral, tož: žití lesk a ženy prs a plodů sladkých plný trs, mok uspáváním dýšící, a nach a plnosť na líci, vtip líný, rej a veselí –; jim každý mžik byl nedělí, jen myšlénka jak mrákotou se potácela pod hmotou. Zas děl ten stín, ať bůh či běs: „Jen směle za mnou! Lide, věz, to zlato, světel prouha, je k ráji cesta pouhá!“ A tváře davu vzpjala se svým každým rysem po hlase, nesčetných ramen vztáhlo se, jak vyschlá půda po rose, a oči lačně těkaly po darech slibných do dáli. Tu při pohodlí starý řek’: „Já bloud šel pouští myšlének, kéž stačí ještě dnes můj ret, čím touha vře, vše ukájet!“ Jak v ozvěnu hned mladý děl: „Mým cílem buď jen forma těl a krása, kterou cítí ruka, jen pod ní tíseň vzdechů puká“ – až celý dav vzkřik’ rozhodně: „Chcem’ celý svit té pochodně!“ V kýs divný smích zněl temný hlas, když děl ten stín, ať Bůh či ďas: „To celé světlo na vás skane u cíle cesty požehnané.“ A z chlípných očí, mastných úst, jsi viděl stíny vášní růst, a kolébka i mohyla se leskem cárů halila, a velký, ctný a vážen byl, kdo v zlatě moh’ si čerpat sil; jí ženu koupil, muže chyt’, i myšlénku a právo, cit, a řka: jsem pes! hned za podlost měl úřadů všech, blaha dost. – Ve víru tom a hluch a spit se hnal a jásal, řval ten lid: „Ó hossanah! Tys světa zář, chcem’ za boha tě na oltář! – Jen v pochodni té celé, celé my uvítáme spasitele...“ A padla k nim. Hned v šíř i dál na místo světla požár vzplál – a lid, jenž na tvář padl němý, vstav, osleplý šel dál tou zemí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

250. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OTEVŘENÍ HROBU SVATÉ CECILIE. (František Leubner)
  2. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  3. ZÁVIŠ. (Augustin Eugen Mužík)
  4. HORA ATHOS. (František Leubner)
  5. Boží zrno. (Sigismund Bouška)
  6. RECITANDO. (František Leubner)
  7. IN VOCE EXULTATIONIS ET SALUTIS (František Leubner)
  8. ROZPORY. (Eliška Krásnohorská)
  9. Uhelná kotlina. (František Cajthaml-Liberté)
  10. Letní jitro. (Adolf Heyduk)